Svět fantazie

Venku se začalo ztmívat ale nebylo to pozdní hodinou. Hnala se velká bouřka a věci se měly změnit. První kapky začaly dopadat na střechu venkovského domku a tvořit tak fascinující obraz. Kapek začalo čím dál tím víc přibývat a obraz se ztratil do nenávratna.
V domu jsou dva lidé. Oba jsou to muži. Jeden vaří a druhý vypadá nemocně, leží. Prvnímu může být něco kolem 19 let za to druhý vypadá dosti staře. Vedou spolu rozhovor dokonce to vypadá jako by se hádali.
Já zemřu cítím to. Řekl starší. Wille já zemřu přišel můj čas. Dědečku ty budeš žít musíš si jenom odpočinout. Odsekl rychle mladší. Ne počkej ty tomu nerozumíš já musím. Musím pokračovat ve své cestě. Tady už jsem se zdržel moc dlouho a potřebují mne další lidé v další škále světů. Tak to máš pravdu vážně tomu nerozumím jáké další světy o čem to tu mluvíš. Vydrž všechno v příznačnou dobu pochopíš to ti slibuju. Pamatuješ si na můj deník na který si měl zakázáno sahat vezmi si ho a přečti. Jen tak to vše pochopíš. Jen mi tu slib, že budeš pokračovat v mé práci. Příde sem dívka, která zaujme mé místo i mou funkci. Co víc bude dokonce lepší než já to ti můžu slíbit. Bohužel se s ní nebudu moci setkat. Nemůžeme být oba ve stejném světě naráz. Ale to všechno pochopíš až si přečteš můj deník. Bouře začala slyšíš ji. To je znamení pro můj odchod měj se tu dobře a pamatuj na to co sem ti řekl. Ale dědečku vždyť si největší mág na světě ty nemůžeš zemřít. Mám tě rád Wille sbohem možná se ještě setkáme v příštím životě. Jeho tělo začalo průsvitnět až na konec úplně zmizelo.