Svět fantazie

Všude kolem bylo temno, a ona nevěděla co se děje. Jako kdyby jste chtěli otevřít oči a podívat se pořádně a pak zjistili, že už je otevřené dávno máte. Pomalu se posadila a snažila se postavit. Šlo to ztěžka ale povedlo se.Neposlušné tělo se znovu probouzelo k životu. Janny se cítila strašně unavená a vůbec nevěděla kde se nachází a hlavně co se děje. Udělala pár kroků a připadalo jí to jako věčnost. Celá rozlámaná si pomalu začínala vzpomínat na to co se událo. Všechno se jí zvolna vracelo. A s dalšími kroky přicházely i další myšlenky. Nejvíc jí zajímalo proč prášky nezabraly. Možná ,že jenom spím a je to jen vedlejší účinek předávkování. Nebo možná sním jenom sem usnula a zdá se mi zlý sen.. V jednom se nemýlila byl to sen. Sen, který měl jen zastřít skutečnost. Upadla. Její nohy ji odmítly nést dál. Dál do neznáma. Cítila, že potřebuje spánek. Ten možná vše napraví. Usnu a probudím se až doma. Budu v bezpečí své postele a tahle noční můra zmizí. Jenže než stačila Janny zavřít oči, něco se stalo. Vše se začalo měnit. A tu najednou se objevil malý proužek světla, Který postupně nabíral na síle až osvětlil celé okolí. Rozhlédla se a zjistila kde je. Byla to jeskyně. Po stěnách stékala v čůrcích voda a plazil se všelijaký mech. Znovu se pokusila vstát. Nyní to šlo přímo skvěle veškerá únava jakoby zmizela s tou příšernou tmou. Ušla pár kroků a opřela se o jednu ze stěn. S podivem byla teplá a stékající voda také. Napadlo jí jestli není voda pitná, protože měla žízeň. Nakonec usoudila , že je to stejně jedno nemám už co ztratit. Napila se. Voda byla neobyčejně osvěžující ani jí nepřišlo, že by byla teplá. Otřela si ruce a vydala se dál vlhkou chodbou, která vedla směrem vzhůru. Cestička byla poseta menšími fosforeskujícími kamínky jež jakoby ukazovaly směr. Po pár minutách došla Janny do ještě větší jeskyně než ta první v níž se objevila. Na první pohled se zdála být úplně prázdná ale při bližším prozkoumání si všimla malého stolu uprostřed. Přiblížila se k němu a uviděla nepřeberné množství jídla a pití. Některé druhy dokonce v životě neviděla. Z nenadání se odevšad ozval cizí hlas a pobídl jí k jídlu. Janny nezaváhala, posadila se a začala hodovat. Tak dobré jídlo nikdy nejedla ale i přesto přemýšlela čí byl ten hlas. A jeho majitel se nemínil dlouho schovávat. Po té co Janny dojedla začala očima přejíždět okolí. Její podezření padlo na tmavý kout jeskyně a rozhodla se ho prozkoumat.